Míchané “suvenýry” k legendám / Jizvy študáka Honzy

Přišla doba sklizně a do obce se ze školy vrátil na žně syn Honza od farářovic Cilky. Byl to pěkně rostlý mladý muž a tak sedlák vítal jeho pomoc při žních. Jak stoupalo slunko po obloze, odkládali chlapi na polích košile až na Honzu. Zprvu si lidé říkali, že asi ve městě na studiích nabral nové móresy že dělá takové cavyky, ale když už z něho pot řičel a on stále v košili, začaly si (hlavně bábi) šuškat různé příhody co za tím asi je...jedna z nich to donesla k Cilce a ta hned večer na Honzu uhodila co se tak ostejchá a že mu už nejsou tady lidi dost dobrý a kde že k těm měšťanckým móresům přišel. Honza beze slov svlékl košili a Cilka zůstala jak opařená. Honza měl přes záda pořádnou jizvu. Přišel k ní, když se opilí se študákama snažili vloupat k dceři hospodského, kterého ale vzbudili a vzal na ně řemen s karabinou. A že se za tu klukovinu styděl, nechtěl sundat košili aby se báby na vsi neptaly. Cilka jen zakroutila hlavou a došla k bábi pro mazání na jizvy, aby se mu co nejlíp zacelila. A že to byla ještě čerstvá jizva, po pravidelném masírování ráno a večer skoro dočista zmizela. Moudrá bábi na to totiž používala různé oleje z šípků a malin, do kterých přidávala ta svoje voňavá bejlí jako slaměnku, geránium, levanduli a vzácné, převzacné dřevo Myrhu až z Orientu o které se říkalo, že si s ní nechal i Ježíš mazat nohy. A tohle její mazání hezky hojilo i staré jizvy, takže o jeho odbyt nebyla nikdy nouze. A než se Honza vrátil na podzim na školu, zůstala na zádech jen malá tenká vzpomínka na tu klukovinu aby mu připomínala, že nemá pít.

---

 

---

---

---